Everest trek v Himalájích - na co se připravit

Před cestou jsem se snažila najít co nejvíce užitečných informací, abych na nic nezapomněla a nic neopomenula. Informací je na internetu spoustu, těžší je vytřídit to pro nás důležité. Po vlastní zkušenosti s trekem do základního tábora Everestu, prodlouženého o dvě sedla, bych ráda sepsala pár poznatků, nasbíraných cestou.

Nejdříve je ale dobré zmínit, jaké možnosti trasy se nám nabízí, pokud je naším cílem oblast Everest base campu. Trasu je možné jít po směru nebo protisměru hodinových ručiček. My jsme šli v protisměru, což určitě nebyl špatný nápad. Po cestě je více zázemí, hlavně na začátku, když člověk musí postupovat pomalu, postupně, kvůli aklimatizaci. Z druhé strany je rychlejší nástup, méně míst k nocování a bála bych se podcenění aklimatizace. V tomto směru to chodí méně lidí, ale taky jsme takové potkali.

Další možnosti trasy bych rozdělila do tří obtížností, od nejjednodušší po nejtěžší, čistě subjektivně. Tyto tři samozřejmě nejsou možnosti jediné, ale jsou nejčastější.

Lukla - Everest base camp - Lukla (106 km)
Nejkratší varianta, kdy stoupáme z Lukly přes Namche Bazaar, Lobuche až do basecampu a tou samou cestou i zpátky. Je trochu škoda se ochudit o krásy, která tato oblast nabízí a vzít to zpátky stejnou cestou, ale pokud má někdo málo času, nebo se necítí na přechod sedel, dá se tato varianta doporučit jako nejschůdnější.

Lukla - Everest base camp - Gokyo - Lukla (130 km)
Tuto variantu jsme měli dlouho v plánu, chtěli jsme si cestu prodloužit až do vesničky Gokyo k nádherným tyrkysovým jezerům. Součástí této varianty je přechod dvou pětitisícových sedel. Je to okruh, zabere to víc dní, ale člověku se naskytnou krásné výhledy.

Lukla - Kongma la pass - Everest base camp - Gokyo - Lukla (160 km)
Nakonec jsme se rozhodli pro nejtěžší variantu. Přechod tří pětitisícových sedel a pár dalších výstupů na okolní vrcholky. Když jsme seděli dva dny před odletem do Lukly v Czechpubu v Káthmándú, byla nám tato varianta hojně doporučována. "Je to dřina, ale stojí to za to." A měli pravdu. Je to taky časově nejnáročnější varianta. My to šli 19 dní (někdo to zvládnul i za 15, 16 dní, určitě to jde, záleží na aklimatizaci organismu).

Do Lukly se nemusí letět, dá se tam dojít pěšky, po cestě je pár možností různých zkratek, ale to už by bylo na dlouhé vyprávění, doporučuji si trasy projít na mapy.cz (navíc po naklikání druhé varianty vznikne srdíčko ❤️).

Spaní

Po celé trase se nacházejí malé vesničky, ve kterých je možné se ubytovat. V naprosté většině domků dostanete vlastní pokoj s postelí (+ povlečení, polštář, deky.. my měli vlastní spacák). Ve společné místnosti, kde se podává jídlo bývají uprostřed kamna. Začíná se topit kolem šesté hodiny večer. Čím? Jačím trusem, který se suší před domem. Záchody jsou téměř vždy společné, sprcha se nachází jen někde. S tekoucí vodou byl od nějakých 4000 m.n.m. trochu problém, někde tekla, někde ne.

Jídlo

Doporučuji se zbytečně nezatěžovat konzervami, sušenkami, nebo dalším jídlem. Vše je možné koupit na cestě. V ubytování je zvykem i jíst (povětšinou pak dostanete pokoj zdarma), výběr bývá z Dal Bhatu, smažené rýže, macaronů nebo brambor. Někde mají i pizzu a samozřejmě Momo taštičky. Když má člověk velký hlad, dá si zmíněný dal bhat, který se skládá z rýže, čočkové polévky, zeleniny a příp. kari. Dostáváte přidáno, dokud neřeknete dost, je to takový bezedný pokrm. Dobrou volbou je také česneková polévka, která pomáhá při aklimatizaci. My jsme si jí ze začátku dávali skoro každý večer. Co ale nedoporučuji, je maso. V horách se jaci neporážejí a veškeré maso nosí nosiči na zádech z Lukly. Dovedete si představit, v jakém stavu to dojde do pěti tisíc, když svítí sluníčko. Vajíčka se také nosí zezdola, ale bílkoviny jsme doplňovat nějak museli, tak jsme to riskli. Občas se dá koupit i jačí sýr, který je moc dobrý. Čím je člověk výš, tím jsou ceny vyšší, jelikož jídlo ve většině případech nevozí helikoptéra, ale nosí Nepálci na zádech. Po cestě se dá koupit čokoláda a Snickersky (na které má nahoře člověk hroznou chuť, protože cukr), u Namche Bazaaru, tedy druhý den treku, jsou tyčinky ještě za dobrou cenu, výš už je koupíte v přepočtu za 60 - 70 Kč. Ceny hlavního jídla se pohybují od 60 do 150 českých korun, záleží na nadmořské výšce.

Důležité drobnosti

Na treku je důležité hodně pít, nejlépe obyčejnou vodu, případně obohacenou minerály. Kupovat si ale každý den tři litry vody v pet lahvích není ani ekologické, ani levné. Je dobré si pořídit filtr na vodu nebo tablety na čištění vody. Na mnoha místech tekl v okolí potůček, ze kterého jsme každý večer nabírali vodu, případně vám vodu napustí v ubytování a vy si jí přefiltrujete. Ale pozor, filtr nesmí zmrznout!

Je fajn mít s sebou ještě jedny boty - přezůvky. Hodí se do sprch nebo na chození po chatě.

Toaleťák. Na treku zaplatíte za toaleťák i kapesníky docela pálku, doporučuju si tyhle věci nést v batohu už z domova, pak jsou k nezaplacení.

I Když jsem psala, že na každém ubytování dostanete pokoj s postelí a povlečením, někdy to vypadá nevábně, jsou tam různé skvrny a tak dále....no nikdy nevíte. I kvůli tomu, ale hlavně kvůli nízkým teplotám jsme si přibalili spacák, spaní je hned o něco komfortnější. Když jsme spali v úrovni pěti tisíc m.n.m., byla už v noci dost zima.

Špunty do uší. Občas se nám stalo, že jsme spali v patře, kde bylo vedle sebe několik pokojů, všechny plné a pár lidí v noci nahlas chrápalo. Nejen že člověk ve vyšší nadmořské výšce hůř usíná, ale když se k tomu přidá cizí chrápání, to je o špatné ráno postaráno. Využila jsem je několikrát a bez nich bych rozhodně nevyrazila.

Roční období

Jarní sezóna je od půlky března do konce května. V dubnu je na treku opravdu hodně lidí, jelikož je velká šance na oblohu bez mraků. Co se týče teplot, v květnu jsou nejpřijatelnější, v sedlech už nebývá tolik sněhu a člověk nemusí tak mrznout. Zase ale přichází období dešťů a od poloviny května už je to nejisté. Rozhodujeme se tedy mezi jasnou oblohou, množstvím lidí a teplotou. My jsme zvolili květen. Co do počtu turistů, moc jsme jich nepotkali (až na úsek cesty od Lobuche do Everest base campu, dost lidí přiletí helikoptérou), počasí bylo proměnlivé, měli jsme slunce, déšť i sníh, ale mohlo to být horší. Občas jsem byla za zamračené dny ráda, to slunce je nahoře vážně ostré….což mi připomíná:

Opalovací krém (nejlépe SPF50) a pokrývka hlavy! To na seznamu nemůže chybět.

Permity

Nemusíme je shánět dopředu, vše se dá vyřídit až po příletu/příchodu do Lukly. Hned po příletu platíme permit na trek, který momentálně stojí 400Kč/osoba, druhý den den ve městě Monjo platíme vstup do národního parku, v přepočtu 600Kč/osoba. To jsou veškeré poplatky.

Na závěr fotka Gokyo jezer, jako lákadlo na prodloužení treku :)